V ostravském bytě 88leté Libuše Salomonovičové jsou stále slyšet hlasy posledních žijících Židů, kteří prošli vyhlazovacími lágry. Občas třeba zavolá její vídeňský švagr Josef, který prošel ghettem v Lodži i osvětimskou továrnou na smrt. Na obrazovce stolního počítače ukazuje rukopis, který vypráví o neznámých osudech vyvražděných rodin, ale rozpracované dílo už prý nevydá: „Zhoršuje se mi zrak a bez velké lupy téměř nic nevidím. Síly docházejí i židovské komunitě v londýnském Kingstonu, která vydala tři mé knihy.“